Vzhledem k nutným atletickým omezením jsem v uplynulém roce vedl pravidelné rozhovory s několika trenéry. Hovořili jsme o trenérském životě, úzkých místech a o tom, do jaké míry ovlivňují úroveň našich trenérů. Při úvahách nad těmito rozhovory jsem v televizi zaslechl neuropsychologa Erika Scherdera, který vysvětloval pojmy jako zrcadlové neurony.

O několik dní později, během rodičovské schůzky, řekla učitelka mé dcery s mrknutím oka: “Víte, co se říká: ‘Když něco neumíte dobře sami, vždycky se můžete stát učitelem'.”

Můžeme z toho jako trenéři, učitelé, koučové nebo rodiče něco vytěžit? Jedním z nejnáročnějších úkolů, s nimiž se trenér pravidelně setkává a v nichž mnozí vidí výzvu, je “srovnat” skupinu. Koho s kým spárovat, aby se cvičení dalo provádět bez větších problémů? Instruktor, který byl povinen vést trénink, nebo hráč mládeže, který trénuje minižáky, tyto dovednosti hned tak nezvládne. Vyvstává však otázka, zda jsou tyto trenérské dovednosti pro rozvoj dítěte skutečně nezbytné.

Podle výše uvedeného by to mohlo a snad i mělo být jinak.

Zrcadlové neurony

Co jsou to zrcadlové neurony?

(Vysvětleno stručně a jednoduše, protože nemám odborné znalosti doktora Scherdera).

Pokud soustředěným, intenzivním pohledem sledujete někoho, kdo například odbíjí míč ve volejbale, dělá 360Flip na skateboardu nebo provádí freestylový manévr při windsurfingu, aktivují se v mozku neurony, které vám pomohou naučit se pozorovaný pohyb rychleji, než kdybyste ho intenzivně nesledovali. Čím častěji sledujete danou pohybovou sekvenci jako sportovec, tím více neuronů se aktivuje.

Jeden tenisový trenér jednou vyzval své studenty. Zatímco jednomu z nich vysvětloval, jak se provádí forhend v tenise, jiný student se musel 20 minut dívat, jak trenér forhend provádí. Po 20 minutách byl student, který pozoroval, stejně pokročilý jako ten, který 20 minut cvičil. Není to pozoruhodné?

Neříkám, že jako trenér máte hodinu trénovat příjem, zatímco děti jen sedí na lavičce a dívají se, a pak jít spokojeně domů. Ne, chci poukázat na to, že je důležité jít příkladem. Ale nechme to na chvíli stranou.

Rozdělení skupiny

“Pokud něco neumíte dobře sami, vždycky se můžete stát učitelem.”

Ve sportu máme často tendenci rozdělovat děti do skupin podle věku nebo úrovně. Baseballisté na Curacau to však dělají jinak. Při baseballovém tréninku se starší hráči (max. 16 let) mísí s mladšími hráči (min. 6 let). Starší hráči pak učí mladší, jak házet, odpalovat atd. Tento princip se uplatňuje také ve školách Montessori. Starší žáci přebírají roli mentora pro mladší žáky a učí je. Hlavní výhodou předávání dovedností druhým osobám je, že se tím prohlubuje vlastní porozumění dané dovednosti. Starší z toho mají prospěch a mladší aktivují své zrcadlové neurony. Situace, která je výhodná pro obě strany.

Takže, milí trenéři, možná je dobré “nevyrovnávat”, ale dát starším ve skupině za úkol učit mladší a zároveň dát mladším za úkol napodobovat to, co dělají nebo říkají starší. Prakticky: Nechte starší hráče učit nižší úrovně před vlastním tréninkem. Nebo nechte hráče z řad mládeže provádět volejbalová cvičení se starším hráčem mládeže alespoň půl hodiny během tréninku cvičení, která jste vymysleli nebo našli na VolleyballXL.

Tímto způsobem můžete jako trenér/kouč ustoupit do pozadí a pozorovat vývoj a v případě potřeby poskytnout osobní pomoc. Úroveň trenéra se navíc neposuzuje podle jeho schopností, ale podle toho, zda se dokáže učinit nadbytečným tím, že vychovává hráče k soběstačnosti.

Dennis Veth
VolleyballXL